Lukov, část obce Lukov

Obec Lukov se skládá ze dvou osad – Lukova a Štěpánova. Z počátku měla každá ze vsí jiné osudy, teprve od počátku 16. století sdílejí dějiny lobkovického panství Bílina.

Jméno Lukov vzniklo asi z příjmení Luk a to z appelativu luk (něm. Bogen, lat. arcus), nebo z luk s významem „česnek“. Možná povstalo z osobního jména Luka, které bylo odvozeno od Lukáš, resp. z latinského Lucas, a znamenalo „Lukův“, či „Lukášův“. Zde tedy dvůr.

První zmínka o Lukovu v písemných historických pramenech je učiněna v roce 1378, kdy bratři Maněk a Boreš z Lukova uplatnili své patronátní právo k farnímu kostelu sv. Vavřince v Mirošovicích. Tvrz v Lukově se poprvé uvádí v roce 1496, kdy zde žil Petr Lukovský z Truzenic. V uvedeném roce na zdejší tvrzi a vsi pojistil věno své manželky Barbory z Harrasova. Barbora přežila jak svého manžela, tak i syna Jana a v roce 1510 prodala Lukov Děpoltovi z Lobkovic, který ves a již zpustlou tvrz s poplužním dvorem připojil ke svému panství Bílina. Od té doby byly vsi Lukov a Štěpánov součástí bílinského panství pánů, pak hrabat a nakonec knížat z Lobkovic. Když se Eleonora Kateřina Karolína (1685 – 1720), dcera Václava Ferdinanda hraběte z Lobkovic, jako universální dědička panství Bílina, vdala (1703) za Filipa Hyacinta Viléma knížete z Lobkovic na Roudnici (1608 – 1734), bylo její dědictví připojeno k majetkům roudnických Lobkoviců a zůstalo tak až do konce patrimoniální správy v roce 1850.