Roupov, Okres Plzeň-jih

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1250, okolí vsi je však osídleno již od střední doby bronzové, jak dokládají mohylové nálezy v blízkém okolí obce. Nad obcí se nachází zřícenina hradu založeného ve 13. století Držkem z Roupova. Hrad byl poté dvakrát přestavěn a to v 80. letech 14. století Něprem z Roupova, jež byl významným úředníkem své doby, a později v 2. polovině 15. století Janem IV. z Roupova. Při druhé přestavbě bylo zbudováno opevnění s okrouhlými baštami, v rámci úprav středu hradu byla při této přestavbě vybudována tzv. černá kuchyně s vysokým komínem, dodnes dochovaná.

Hrad Roupov byl v roce 1427 obléhán husitskými vojsky, tehdejší pán hradu, Jan I. z Roupova, se raději obrátil podobojí, než aby byl hrad zničen. Po husitských válkách, kdy páni z Roupova značně zbohatli, neboť si rozdělili řadu církevních statků, byla roku 1504 ves Roupov, přičiněním Jana III. z Roupova, povýšena na městečko.

Při přestavbě hradu Janem IV. z Roupova v letech 1595 - 1598, kdy se stal hrad údajně jedním z nejhezčích hradů v Čechách vůbec, se Jan IV. zadlužil natolik, že byl nucen roku 1607 hrad i s panstvím prodat Janovi z Klenové, z Janovic a na Žinkovech, horlivému katolíkovi a stoupenci císaře Ferdinanda II.

Hrad Roupov byl až do svého prodeje v roce 1607 sídlem šlechtického rodu pánů z Roupova. Původně vladykové byli do panského stavu povýšeni pravděpodobně za Jiřího z Poděbrad. V 16. století se rod rozštěpil na dvě větve - jedna věrná katolictví, druhá se angažovala v boji stavů s panovníkem. V této době, kdy už hrad Roupov nebyl jejich majetkem, také žil asi nejslavnější člen rodu pánů z Roupova, Václav Vilém z Roupova. Byl jedním z vůdců protihabsburské stavovské opozice, za krále Matyáše byl královským radou, komorníkem a nejvyšším berníkem. Za krále Fridricha Falckého byl nejvyšším kancléřem Českého království. Po bitvě na Bílé hoře uprchl ze země. Roku 1627 byl císařem omilostněn, do Čech se však vrátil až roku 1631 pod ochranou saských vojsk, takže byl opět odsouzen. Od r. 1632 žil v Drážďanech jako kurfiřtský rada a vojenský komisař. Pravděpodobně byl zapojen do valdštejnského spiknutí. Zemřel v Litoměřicích dne 20. září 1634, kam přišel se švédskými vojsky.

Další obléhání zažil hrad v dobách třicetileté války, kdy hrad oblehla švédská vojska. Dobýt hrad se jim nepodařilo a tak alespoň vypálili přilehlou obec.

V roce 1704, po necelých sto letech v rukou pánů z Klenové byl hrad prodán Janovi Jiřímu z Haubenu, který Roupov spojil s Červeným Poříčím. Nový majitel zahynul r. 1716 jako císařský generál v boji proti Turkům. Od spojení s Červeným Poříčím hrad chátral, obyvatelný byl však ještě v roce 1760. Po požáru nedaleké vesnice Merklín v roce 1817 byl hrad rozebírán na stavební kámen. Z hradu se zachovalo jen několik zdí a typický komín kuchyně.