Dvorce, část obce Sedlec-Prčice

Dvorce leží v katastrálním území Dvorce u Sedlce o rozloze 5,14 km2. V katastrálním území Dvorce u Sedlce leží i Rohov, Staré Mitrovice, Víska a Záběhlice.

Ve Dvorcích býval dvůr, vedle něhož povstalo později několik menších dvorců selských, čili kmetcích. Od pojmu "dvůr" je odvozeno i jméno vesnice, které v minulosti bývalo uváděno i ve tvaru "Dvorec". Zdejší dvůr byl vladycký a náležel v 15. století rytíři Sezimovi Tluksovi z Buřenic, po něm jeho dceři Kateřině a od roku 1469 Přibíkovi Tluksovi z Čechtic, jemuž náležely i Uhřice. Tak připojen dvůr ke statku uhřickému1. První písemná zmínka o Dvorcích je právě z roku 1469.

Jiné usedlosti ve Dvorcích náležely ke hradu Borotínu, na kterém seděl přibližně od r. 1446 Jan Malovec z Pacov, ve své době významná postava. Byl přítelem krále Jiřího z Poděbrad, kterému pomáhal v bojích s pány z Rožmberka a z Hradce. Svůj majetek vytrvale rozmnožoval vyprošováním odumřelých statků. Tak v roce 1459 si vyprosil odúmrť po uvedené Kateřině Tluksové z Buřenic - ve Vlásenici, Přestavlcích, Mitrovicích, Střezimíři a Stupčicích. Na tuto odúmrť sice byli pak uvedeni Jan Bezdružický z Kolovrat (na statek Vlásenice u Jistebnice) a Přibík Tluksa z Čechtic, ale Janu Malovcovi zůstaly úroky věnné ve Vlásenici a Přestavlkách2. Zjevně nim patřil také nějaký majetek právě ve Dvorcích, který pak tvořil součást tehdejšího rozsáhlého borotínského panství. Jan Malovec se dožil na svou dobu vysokého věku, zemřel r. 1488 na hradě Borotín. Syn Jana Malovce z Pacova Jan řečený mladší nedosáhl věhlasu svého otce a mnoho zpráv se o něm nedochovalo. Víme pouze, že zemřel v r. 1515. O dva roky později, v r. 1517, v sobotu po sv. Havlu se o dědictví po něm rozdělily sestra Kateřina a dcera Alžběta (Eliška) mladší. K dílu Kateřininu tehdy připadlo "na dvoře Dvorci co k Borotínu"3. Č. Habart se zmýlil, když v souvislosti s Dvorci napsal, že "na těch (usedlostech) hospodařila Eliška ml. Malovcová z Pacova, provdaná za rytíře Arnošta Černčického z Kácova. Když v roce 1545 zemřela, koupil je od jejích dvou synů Jan Hodějovský z Hodějova roku 15484." Tento omyl vyvrací i další zápis. Když se mladší synové Kateřiny Malovcové Bohuslav a Oldřich dělili 14.10.1557 o dědictví, připadli Oldřichovi "ve vsi Dvorcích lidé společní, což k Borotínu jest"5. Konečně to vyvracejí i zápisy z roku 1564, kdy se nejmladší syn Arnošta a Alžběty Černčických z Kácova Vilém pokusil uvázat ve třetinu dědin, "které pokládá bejti někdy Alžběty mladší z Pacova, mateře svý". Jeho starší bratři Jan a Arnošt skutečně 6.1.1548 prodali své dědictví Janu staršímu Hodějovskému z Hodějova, místosudímu království Českého za 2065 kop gr.čes."i na místě Viléma, bratra jich mladšího let nemajícího", ale při této koupi se uvádějí jen dvory kmetcí v Přestavlkách, Střezimíři atd., již ne Malkovice, Divišovice a Krajícova Lhota6, které původně k Alžbětinu dílu patřily, ale byly zřejmě Janem a Arnoštem prodány již dříve. Vilém Černčický byl asi nespokojen s tím, jak se s ním bratři vypořádali a pokusil se ujmout se "své" třetiny jmění. Nehlásil se o díl ve Dvorcích, protože samozřejmě věděl, že ten jeho matce nikdy nepatřil. Vilémovu pokusu pochopitelně odporovali tehdejší držitelé - Bohuslav Mitrovský z Nemyšle co do dvou gruntů v Přestavlkách, na nichž Alžběta "nikdá panství neměla", Jindřich Mitrovský z Nemyšle co do půle dvora. Jan starší Hodějovský z Hodějova odporoval proti uvázání ve třetinu vsi Přestavlk (ale ne proti uvázání ve třetinu dvora ve Dvorcích), Ladislav starší z Lobkovic (jemuž Jan Hodějovský většinu majetku prodal již roku 1552) odporoval co do třetího dílu vsí Dobřejova Hořejšího a Dolejšího, Krajícovy Lhoty, Střeziměři... (ale opět ne dílu ve Dvorcích) a Jan Žehart v Bolechovicích odpíral převzetí třetiny na kmetcím dvoře v Divišovicích7.

Jaké byly osudy "borotínské" části Dvorců po smrti Oldřicha Malovce z Malovic na Borotíně, se lze jen dohadovat. Oldřich zemřel kolem r. 1602, jeho jediný syn a dědic Pavel krátce poté a jím tato větev rodu vymřela. Na krátkou dobu se pak v držení Borotína uvádí Vilém Lev z Říčan (1605 psán "na Beztahově a Borotíně". Svůj majetek zřejmě směnil s Vojkovskými z Milhostic, kteří se pak na Borotíně uvádějí až do pobělohorských konfiskací, kdy jim panství zabavila císařská komora za účast ve stavovském odboji. Ani u Viléma Lva z Říčan, ani u Vojkovských ale není zmínka o vlastnictví majetku ve Dvorcích a není o něm psáno ani při konfiskaci. Habart dále uvádí že "Bratři Ctibor a Hynek Vrchotičtí z Loutkova na Vrchoticích prodali svůj statek i s usedlostmi ve Dvorcích r. 1576 ryt. Václavu Bechyňovi z Lažan na Dlouhé Lhotě"8. Letopočet 1576 je zřejmá chyba, což potvrzuje zápis: "Roku 1596 v pátek po neděli Exaudi prodali Ctibor a Hynek bratří Vrchotičtí z Loutkova a na Vrchoticích a na místě mladších bratří let nemajících Sigmunda a Viléma tvrz Vrchotice, dvůr, pivovar... rytíři Václavu Bechyňovi z Lažan na Dlouhé Lhotě a Pičíně, císařskému radovi, za 11.500 kop míš." Součástí panství byl i dvůr v Božetíně, Nasilov, Monín, Radíkov a díly ve Dvorcích,Střezimíři a Chlistově9.

Nějaký majetek si však ve Dvorcích zřejmě podržel Ctibor Vrchotický z Loutkova, jenž se usadil v sousedních Přestavlkách. Snad právě on tam vystavěl tvrz. Na Přestavlkách je připomínán již v l.1613 a 1616. V r. 1620 měl devět lidí poddaných a jedno mlýnské kolo10. Vlastnil také díly v Měšeticích, v Záběhlicích a mlýn Kuželkovský. Roku 1620 byl hejtmanem Bechyňského kraje. Jeho první manželkou byla Dorota rozená Mitrovská z Nemyšle, druhou pak její sestra Alžběta. Měl syna Mikuláše (na Stádlci u Bechyně). Rytíř Ctibor Vrchotický z Loutkova i jeho syn Mikuláš se zapojili do stavovského povstání 1618-1620. Po všeobecném pardonu vyhlášeném císařem Ferdinandem II. se vrátili na svůj statek. Na rozkaz knížete Lichtenštejna bylo panství tvořené dvory v Přestavlkách, Měšeticích a Záběhlicích s mlýnem Kuželkovským odhadnuto a za udělení milosti byl Ctibor odsouzen ke ztrátě jedné třetiny jmění. Statek mu byl ponechán ke správě11. Rytíř Václav Bechyně z Lažan nepodržel své panství dlouho. Již r.1603 je od něho koupil Racek Lažanský z Bukové. Jeho syn Abraham tu hospodařil 1603-1613, pak byl krátce majitelem Šebestián Lažanský z Bukové, ale panství již v r.1613 koupil Maxmilán Velemyský z Velemyšlevsi a na Mitrovicích. Dílo "Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku" (Svoboda, Praha 1985) uvádí na 214.straně IV. dílu, že Maxmilián zemřel r. 1612 a po něm mitrovské panství spravovali dědicové. Maxmilián ale sepsal závěť až r. 1615 na mitrovické tvrzi. Všechen majetek odkázal dvěma synům z prvního manželství - Adamovi Mikulášovi a Oldřichovi. Jak je ale zřejmé, část majetku zůstala jeho druhé manželce - berní rejstřík z roku 1620 uvádí Kateřinu Velemyskou z Milhostic a Vojkova na Mitrovicích a Vrchoticích. Na svém spojeném panství měla 56 lidí poddaných, 1 mistra ovčáckého, 2 pacholky ovčácké, dále k němu patřila fara a "tři mlýnská kola"12. Z toho plyne, že tehdy přestaly být Vrchotice samostatným panstvím: I s částí Dvorců byly připojeny k panství mitrovickému. To r.1625 koupil Jindřich Purkrabí z Donína, v l. 1629-1659 patřily Černínům z Chudenic, v l. 1659-1670 Petru Vilému z Říčan, po něm následovali Vratislavové z Mitrovic.

Mikuláš Vrchotický z Loutkova dopadl hůře než jeho otec - jeho statek Stádlec byl spálen a vyrabován císařským vojskem. Mikuláš byl obeslán 1629 před "komisi transactionis" k vyrovnání se o pokutu za udělení pardonu,ale dle zprávy posla komorního ze 17.2.1630 nepřijal na zámku ve Stádlci obeslání. Ke všemu byl statek rozhodnutím zemského soudu zabrán a prodán ve prospěch dětí jeho sestry za 20.000 kop míšeňských13. Když převzal po otci dědictví, musel za něj zaplatit pokutu, a proto svůj majetek prodal. 19.8.1638 prodal Přestavlky a díly Měšetic a Záběhlic s mlýnem Kuželkovským za 7800 kop míšeňských Janu st. Černínovi z Chudenic na Radeníně, Choustníku, Pacově, Mitrovicích, Vrchoticích a Kostomlatech14. Součástí prodeje byly asi i ty dvorecké usedlosti, které jsou v r. 1654 zapsány v berní rule pod "Panství mitrovský P.P.Zuzany Černínový".

Část Dvorců spadala pod uhřické panství. Řada jeho držitelů začíná v 15. stol. Sezimou Tluksou z Buřenic a jeho dcerou Kateřinou. Po její smrti spadly na krále Jiřího z Poděbrad. Od krále si je vyprosil 1469 Přibík Tluksa z Čechtic. Kolik let tu hospodařil, není známo. Lze předpokládat, že tuto část Dvorců po něm postupně vlastnili: - v první polovině 16. stol. Apolena Mracká z Nové Vsi a na Prčici (již tehdy tedy spadala část Dvorců pod Prčici)

- před 1542 - Zikmund Vrchotický z Loutkova, pak jeho syn Mikuláš

- 1542 - Mikulášova manželka Eliška z Vražkova - Mikulášův synovec Jindřich Vrchotický z Loutkova

asi 1590 Jindřichův strýc Burjan Vrchotický z Loutkova. Albrecht a Zikmund Kunrat Vrchotičtí z Loutkova. Pavel a Přibík Boubínští z Újezda

- 1611 - Ruprecht Měsíček z Výškova s manželkou Evou rozenou z Údrče

- 1617 - rytíř Bedřich z Bílé

- 1618 - Petr Pavel Hozlauer z Hozlau

- 1623 - Zdeněk Lev Libštejnský z Kolovrat

- 1628 - Barbora Šeitlerová

- 1630 - snad (?) vdova Hozlauerová

- 1646 - Jan Jiří Radecký z Radče

- 1726 - Jan Vít Malovec z Malovic a na Prčici

Od tohoto roku byla až do zrušení roboty příslušná část Dvorců trvalou součástí panství prčického. Dvorce zůstaly malou vesnicí a na jejich historii se zapomnělo. Dokonce i Antonín Norbert Vlasák jim ve své podrobné práci "Okres Sedlecký v Táborsku" věnoval jen pár slov a to ještě pouze ve spojení se sousedními Záběhlicemi: "Dvorce ves, 92 obyvatelů v 14 domech. Obě vesnice náležely s částí k Mitrovickému, s částí k Prčickému statku."15 Vesnice přísluší k farnosti Červený Újezd, ke kostelu sv. Matouše. V 17. Století byla tamní fara dlouho neobsazena. Od druhé poloviny 17. století byl zdejší kostel sv. Matouše pod správou administrátorů a později farářů z Arnoštovic. Bohoslužby se zde konaly každou třetí neděli. Lze předpokládat, že stejně jako obyvatelé Červeného Újezda i Dvorečtí chodívali se křtem do bližší Prčice.

1 Č. Habart, Sedlčansko, Sedlecko a Voticko IV., str. 463

2 R. Cikhart: Paměti městečka Borotína, nedatovaný rukopis, str. 28

3 R. Cikhart: Paměti městečka Borotína, nedatovaný rukopis, str. 36

4 Č. Habart, Sedlčansko, Sedlecko a Voticko IV., str. 463

5 R. Cikhart, cit. d., str. 51

6 R. Cikhart: cit. d., str. 75, Č. Habart, Sedlčansko...IV., str. 463

7 Desky zemské menší 226 B 20,16,18,22,24,26,27,29,30; C2.; R. Cikhart: Paměti městečka Borotína, str. 79-80

8 Č. Habart: Sedlčansko, Sedlecko a Voticko IV., str. 463

9 Desky zemské 171.D.5

10 Václav Pešák: Berní rejstříky z roku 1544 a 1620, Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1953

11 C.215, W.32 - Libri conf. 2.f.396, L. Matásek: Vladycký a rytířský rod Vrchotický z Loutkova, Praha 1939, str. 7

12 Václav Pešák: Berní rejstříky z r. 1544 a 1620, Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1953, str. 154

13 C.215, C.1/4. - DZ 297, O.28

14 DZV, 300.L.16.

15 A. N. Vlasák: Okres Sedlecký v Táborsku, Bibliotéka místních dějepisův, Fr. A. Urbánek, Praha 1879, str. 111 Tento text jsem zpracoval pro internetové stránky Města Sedlec-Prčice. Antonín Podzimek