Polžov, část obce Mokrý Lom

Osada Polžov (starší názvy: Pojžov, Plžov, Spolzov) patřila pánům z Velešína do r. 1387. Toho roku přešla na Rožmberky. Roku 1418 převzal rožmberské dominium Oldřich II. z Rožmberka. Roku 1419 jsou Mokrý Lom, Polžov, Ločenice a další blízké vesnice jmenovány v souvislosti s ukončením tzv. odúmrtí - tj. práva vrchnosti dědit majetek, pokud rod nemá přímého dědice. Roku 1459 ji prodal Jan II. z Rožmberka Mikuláši z Holkova za 2 kopy, 48 grošů. V roce 1553 v Polžově žili 4 usedlíci: Ambrož, Jakub Jírovec, Jan Mikeš, Linhart Mráz. Platili ročně 4 kopy, 96 grošů a za robotu 6 grošů. Roku 1541 byla ves zapsána v zemských deskách k panství Nové Hrady. Od roku 1611 zdědili po Rožmbercích majetek páni ze Švamberka, po r. 1620 se zkonfiskovaný majetek stal držením hrabat Buquoyů.

Po zrušení poddanské příslušnosti k buquoyskému panství Nové Hrady tvořil Polžov od roku 1850 součást obce Sedlce. Ke dni 28. února 1924 se oddělil v rámci obce Mokrý Lom, s níž byl mezi 14. červnem 1964 a 23. listopadem 1990 včleněn pod obec Římov. Od znovuosamostatnění Mokrého Lomu coby obce dne 24. listopadu 1990 je Polžov jeho částí.

Podle ústního vyprávění rodáků byla pole (Soudná pláň, jinak Soudňáky) na rozhraní s Mokrým Lomem v době hladomoru prodána za 7 bochníků chleba sedlákům z Polžova. Později sedláci z Mokrého Lomu vyvolali soud, který však pole potvrdil Polžovu, protože tehdy tuto cenu měla.

Po prvé světové válce měla ves 72 obyvatel, pokud byli počítání kromě usedlíků i sloužící chasníci a děvečky. Ve vsi byli 4 sedláci, jejichž pozemky byly vždy vedle sebe a vznikly zřejmě dělením na 4 díly. Usedlost č. 1 vlastnil Snížek (později Kožant). Usedlost na č. 2 a č. 3 - podle chalupy Jírovců - vlastnil Florian František (později Florian Josef). Po roce 1880 zůstal statek Jírovců bez dědiců - blesk zabil zabil 3 děti, které se schovaly na peci. Statek koupila rodina Florianova. Usedlost č. 4 - podle chalupy Janů - patřila rodině Farků. Čtvrtým sedlákem byl Mráz - v padesátých létech byla rodina sídlící zde 400 let vystěhována - jejich statek byl přebudován na objekty JZD a postupně zde pracovali 4 rodiny dosídlenců ze Slovenska. Usedlost s pozemky koupil p. Gruber žijící v Německu.

Tyto všechny události zapsal Václav Vaclík jako kronikář obce.