Lobzy, část obce Březová

Lobzy leží na náhorní planině ohraničené Zlatým a Paseckým vrchem. První písemná zpráva pochází z roku 1370, kdy jsou Lobzy na seznamu leuchtenberských lén. Kolem roku 1525 byly Lobza rozděleny na tři části. První část podléhala radě města Loket, druhá Kynšperku a třetí Sokolovu. Část osady byla po Bílé Hoře zkonfiskována Šlikům a koupil ji Otto Nostic. V 18. století patřily již celé Lobzy Nosticům. Dle záznamů z roku 1650, měly Lobzy v té době 147 obyvatel, faru a školu v jedné budově a dlouhodobě pronajatý pastýřský dům. V roce 1870 se Lobzy staly samostatnou obcí, ke které patřily ještě osady Kamenice, Milíře pod Krudumem, Novina a Paseka. Většina původních německých obyvatel byla v roce 1946 odsunuta. V roce 1946 žilo v Lobzech 387 obyvatel, z nichž muselo 339 obec nuceně opustit. Zbylých 48 bylo vystěhováno po zřízení vojenského výcvikového prostoru Prameny, do jehož území Lobzy patřily. Během vojenské správy byla původní obec srovnána se zemí, včetně krásného kostela svatého Vavřince. Po zrušení vojenského výcvikového prostoru zde bylo postaveno několik domků pro zaměstnance statku, který byl v Lobzech zřízen.