Staměřice, část obce Dolní Újezd

Staměřice patří do mikroregionu Pobečví a jsou nejvýše položeným místem v tomto regionu (371 m n.m)

Nejstarší písemná zmínka o Staměřicích (dříve jako Staniměřice) pochází, stejně jako v případě Dolního Újezda, z roku 1322. Roku 1364 se ze vsi platilo mýtné pět grošů v Olomouci.

Do roku 1548 patřily Staměřice k helfštýnskému panství a poté je odprodal s dalšími vesnicemi Jan z Pernštejna Erasmovi z Bobolusk. Vzniklo tak panství Veselíčko, které od roku 1573 do 40. let 20. století drželi Podstatští-Lichtensteinové. V roce 1905 byla na návsi postavena kaple Panny Marie Bolestné manžely Calábkovými. Ves sama spadala farou pod Osek nad Bečvou, od roku 1764 byla přifařena pod Velký Újezd. Ve stejné době tomu tak bylo i se školou, přičemž v roce 1895 si obec postavila vlastní školu, která sloužila do roku 1924.

Od roku 1901 byly Staměřice samostatnou obcí (od roku 1960 k nim patřily Skoky) a to do roku 1983. S Dolním Újezdem se společným MNV se spojila obec v roce 1976 a od roku 1983 se stala jeho místní částí.

V roce 1794 zde bylo 23 domů se 121 obyvateli, v roce 1900 42 domů s 266 obyvateli a roku 1980 65 domů a 257 obyvatel.