Mrákotice, část obce Sedlec-Prčice

Mrákotice leží v katastrálním území Divišovice o výměře 7,31 km2.

Mrákotice, ves 125 obyvatelů v 12 domech, dvůr poplužní, při němž za stara stávalo sídlo rodu vladyk z Mrákotic, zvaného dle předka a zakladatele sídla vladyky Mrákoty. Z něho pocházel kněz Bušek z Mrákotic (1393), oltářník kostela Janovického (Lib. Confirm.. V. 311.), k roku 1493 připomíná se vladyka Mikuláš z Mrákotic. Málo známý tento rod vyhynul začátkem XVI. století a Mrákotice získal rytíř Jan Voračický z Paběnic na Prčici, který r. 1545 vložil dědictví své v Mrákoticích dvůr poplužní do obnovených desk zemských. Takto popsal historii Mrákotic farář Antonín Norbert Vlasák roku 1879.

V době kolonizace našeho kraje nebývalo obvyklé, aby celá ves měla jen jednoho vlastníka. Vesnici obvykle tvořilo několik dvorů, které patřily různým vladyckým rodům. Ani Mrákotice nebyly výjimkou - vesnice nebyla výhradním vlastnictvím rodu vladyků z Mrákotic. I z dalšího textu je zřejmé, že Mrákotice byly rozděleny na dvě části, z nichž každá se vyvíjela odděleně. Je jisté, že nejméně jedna usedlost v Mrákoticích patřila vladykům Vrchotům z Vrchotic. Víme, že v roce 1391 prodal rytíř Bohuněk Vrchota z Vrchotic svůj majetek Přibíkovi ze Lhoty.

O rodu vladyků z Mrákotic je známo jen několik útržkovitých údajů: O Buškovi je známo, že se stal v roce 1393 oltářníkem, čili kaplanem v Janovicích (dnešních Vrchotových Janovicích), že toto místo získal po úmrtí oltářníka Tomáše a že byl prezentován (jmenován) Purkardem z Janovic a janovickým farářem Mikulášem. Jako Buška ho jmenuje A. N. Vlasák, zatímco A. Podlaha o něm píše jako o "Bučkovi, klerikovi z Mrakotic". Oprávněně se dá předpokládat, že Bušek byl mladším synem - bylo obvyklé, že majetek po otci dědil nejstarší syn, zatímco mladšího se otec snažil existenčně zajistit jiným způsobem, přičemž zastávání nějaké funkce v církevní hierarchii bylo způsobem velmi vyhledávaným. Vesnice velikosti Mrákotic by tehdy stěží mohla uživit více než jednoho majitele. Pokud přijmeme předpoklad, že Bušek byl mladším synem, nabízí se nám jako starší syn a dědic Jaroslav z Mrákotic, který je připomínán v roce 1399.

O Mikulášovi víme pouze, jak se jmenoval, jaký měl erb a že je připomenut roku 1493 patrně jako poslední mužský potomek rodu. Mimo Buška, Mikuláše a Jaroslava víme ještě o Filipovi z Mrákotic, jeho dceři a zeti neznámých jmen a jeho bratru Vachovi. To vše z jediného zápisu: 21. 4. 1460 Filip z Mrakotic odkazuje své dceři a zeti 15 kop grošů na zboží svého bratra Vacha v Mrákoticích. Ještě před vymřením rodu vladyků z Mrákotic (někdy na přelomu 15. a 16.století) víme o Mrákoticích, že jeden zdejší dvůr patřil k Neustupovu. Historik A. Sedláček o tom píše takto: "Za panování krále Vladislava vládl Neustupovu Kuneš Radimský ze Slavkova, jenž se uvádí roku 1471 a 1475 v listech archivu Třeboňského, drže jej zajisté po předcích svých. Zůstavil syny Jana staršího a Vácslava a po brzké smrti Václavově zůstal syn jediný Jan mladší. Oba Janové rozdělili se r. 1520. Jan starší vzal za svůj díl v Neustupově tvrz, dvůr popl., ves celou, vsi Bořetice, Podlesí, Zálesí, Záhoří, Nosetín, Voříkov cele, v Oldřichově, Tomičkách, Újezdě (s krčmou), Božetíně dvory kmecí, Mrakotice dvůr popl. v plat vysazený."

Právě tento dvůr zřejmě původně patřil Vrchotům z Vrchotic a od roku 1391 Přibíkovi ze Lhoty, zatímco původní majetek vymřelého rodu vladyků z Mrákotic připadl k Beztahovu. Č. Habart píše o Beztahovu toto: "V posledních letech 15. stol. vymřel rod rytířů "z Beztuhova". Kolem roku 1495 byl majitelem Beztahova Jan Steblenec z Drachkova (Sedláčkovy "Hrady a zámky" XV., 244) V 1. polovici 16. stol. usadil se na Beztahově a v Křenovicích rod pánů z Říčan, kteří pak přijali název "Beztahovští z Říčan" a měli v erbu trojlístek. Avšak patřila jim s počátku jenom polovice tvrze a statku, druhou polovici měl Jan Kozel z Kozlé. Na své polovičce hospodařili Hynek, Jan a Léva Beztahovský z Říčan nejprve nedílně, potom rozdělili se tak, že Hynek a Léva dostali polovičku vsi, tvrze a dvora v Beztahově a Jan Křenovice (i s Křenovičkami), později měl Hynek Křenovice a Léva polovici Beztahova. Když zemřel Jan Kozel z Kozlé, zdědila jeho polovičku v Beztahově dcera Markéta, provdaná za Jana Beztahovského z Říčan. Těmto manželům patřil r. 1543 již celý statek beztahovský, tz. j. Beztahov ves, tvrz a dvůr, Slavkov ves, tvrz a dvůr, Křešice tvrz pustá se dvorem, dvory kmetcí v Srbicích, Střelítově, Mrákoticích, Divišovicích…a ves Dražkov. Žádný ze jmenovaných tří bratří nezanechal mužských potomků a tak po smrti Jana Beztahovského a jeho manželky Markety zdědil beztahovský statek strýc Jan starší z Říčan na Kosově Hoře." Patrně po Radimských ze Slavkova získal poplužní dvůr v Mrákoticích rytíř Jan Voračický z Paběnic na Prčici, který tento dvůr vložil roku 1545 jako "dědictví své" do obnovených desk zemských. V roce 1548 Jan Voračický přikoupil k Prčici Heřmaničky, Dědkov, Božkovice a díly v Měšeticích, Mrákoticích a Heřmanicích. Po Janovi Voračickém následovali v držení synové Adam a Jan (po roce 1555 samotný Adam).

V roce 1565 se Jan z Říčan na Kosově Hoře "ve jménu svých poddaných v Divišovicích a Mrakoticích" připojil k protestu svých sousedů, držitelů okolních vesnic, proti špatnému nakládání patrona s prčickou farou a jejím příslušenstvím. Toho se dopouštěli právě Voračičtí, sami vyznavači českobratrské víry.

Pokud jde o druhou část Mrákotic, vlastnil ji rod pánů z Říčan až do roku 1600. "Roku 1600 Anna Říčanská, rozená ze Skuhrova na Kosově Hoře, dědictví své: ve vsi Mrákoticích co tu má, v Divišovicích co tu má, ves Vršovice celou s kusem lesem ve Zvěřinci, který Herman z Říčan (manžel její) od Bohuslava Měděnce koupil, též mlýn Sovovský, prodala Štěpánovi Jiřímu ze Šternberka k jeho statku smilkovskému".Ten však celý tento statek hned počátkem roku 1601 prodal Janovi z Talmberka na Ryzmburce a jeho manželce Anně Kunce z Říčan. Při dělení r.1697 připadly jmenované vsi k statku Prčickému". Po Adamovi Voračickém z Paběnic následovali v držení Prčice a příslušné části Mrákotic jeho starší synové Mikuláš a Zdeněk. Mikuláš prodal svou polovici 6. srpna 1596 Dorotě Hodějovské, rozené Hrzánce z Harasova, manželce Přecha Hodějovského z Hodějova. Avšak již v roce 1599 patřila celá Prčice hraběti Humprechtu Černínovi z Chudenic - polovinu koupil od Doroty Hodějovské, druhou od Zdeňka Voračického z Paběnic. Hrabě Černín z Chudenic v roce 1612 Prčici i s celým panstvím prodal Janu z Talmberka na Smilkově a Chotěticích. V roce 1612 se tak poprvé celé Mrákotice dostaly pod jednu vrchnost a tento stav setrval až do zrušení roboty v roce 1848.

Nevíme, jak Mrákotice přestály těžkou dobu třicetileté války - nezachoval se o tom žádný písemný záznam. První zmínku o vesnici nacházíme teprve v berní rule, soupisu poplatnictva z roku 1654. Zdá se, že Mrákotice se z přestálých válečných hrůz rychle vzpamatovaly - není zde na rozdíl od jiných vesnic uveden žádný "rolník na stavení skažený", ani "chalupa pustá". Berní rula sice uvádí chybný název "Mrákovice", vzniklý zřejmě omylem písaře, ale jinak je velmi cenným dokladem o tehdejším životě poddaných. Z berní ruly tedy víme, že roku 1654 bylo v Mrákoticích pět usedlostí. Nevíme ovšem, kolik zde tehdy žilo obyvatel. Tento údaj známe teprve z roku 1677: "Dle zprávy administrátora Ludvíka Rittovaného z roku 1677 vykazuje se počet duší na osadě Prčické takto: ve městečku Prčici 243, v zámku Prčickém 37, v Divišovicích 67, v Chotěticích 46, v Mrákoticích 27, v Přestavlkách 50, v Rohově 30".

Dne 18. září 1705 koupila Prčici, k níž patřily dvory ve Vršovicích a Mrákoticích a vsi Divišovice, Mrákotice a Matějov, Karolina, hraběnka Valdštejnová ze Žerotína. Ta hospodařila v Prčici se svým manželem Ferdinandem Rudolfem, hrabětem z Valdštejna, do r. 1715, kdy se musila vzdáti pro velké dluhy prčického statku ve prospěch věřitelů. Prčici získal Václav Norbert Vchynský ze Vchynic a po něm syn Jan Václav. Od tohoto ji koupil 30. listopadu 1725 Jan Vít Malovec z Malovic na Vojkově a Proseči za 20.000 zlatých a 200 zlatých "klíčného".

Jak se žilo Mrákotickým pod různými vrchnostmi, o tom nemáme žádné zprávy. Teprve v roce 1847, rok před zrušením poddanství, žaloval "Jan Karda ze vsi Mrákotice (statek Prčice, Berounsko) proti své vrchnosti pro odnětí pozemků a pro odškodnění". Nevíme však, s jakým výsledkem jeho spor skončil. Roku 1967 v Mrákoticích koupena pro Okresní muzeum Podblanicka soška P. Marie Květlinské (SVPP 8/1967, str. 169).