Dolín, část obce Slaný

Vesnici založili někdy na samém počátku 14. století benediktini ze slánského proboštství ostrovského kláštera. První písemná zmínka o Dolínu (Dolin) pochází z roku 1325, kdy byla část vsi v majetku vyšehradské kapituly. V roce 1337 pražský biskup Jan IV. z Dražic tento díl Dolína spolu s dalšími statky v okolí převedl novému augustiniánskému klášteru v Roudnici nad Labem. Klášter pak přikoupil ještě jiný díl Dolína od vladyk z Blahotic. Ostatek vsi byl v držení měšťanů ze Slaného. Za husitských válek přešla církevní část Dolína do světských rukou a Slánským tak patřila většina vsi, menší díl pak měšťanům z Prahy. V 16. století patřil Dolín k panství Vraný a střídal šlechtické majitele: nejprve Jan III. Zajíc z Hazmburka, dále od roku 1550 Petr Chotek z Vojnína, který roku 1561 zdědil také Žerotín, po něm jeho zeť Jindřich Brozanský z Vřesovic a dále Doupovcové z Doupova. Dle urbáře, pořízeného za Fridricha Doupovce roku 1592 víme, že tehdy měla ves 12 osedlých. Sňatkem Kristiny Doupovcová přešel Dolín na hraběte Jana Zdeňka Vratislava z Mitrovic, za třicetileté války však ves zcela zpustla - Berní rula zde roku 1654 uvádí jedenáct prázdných statků a dvě chalupy. Ve druhé polovině 17. století koupili Dolín Valkounové z Adlaru a připojili k panství Zlonice. Ves se však vzmáhala jen velmi zvolna, ještě v roce 1696 se počítalo pět statků v Dolíně pustých. Po zbankrotovavším Václavu Janu Vojtěchovi Valkounovi vydražil roku 1707 majetek hrabě Norbert Leopold Libštejnský z Kolovrat, jehož syn Norbert Vincenc v roce 1721 zlonické panství prodal hraběti Filipu Kinskému ze Vchynic. V držení Kinských pak Dolín zůstal až do zrušení feudálního zřízení. Od roku 1850 byl Dolín samosprávnou obcí, k níž náležely i sousední Želevčice, a to až do 1. ledna 1990, kdy se obec Dolín stala částí města Slaného.