Horky, část obce Tábor

V roce 1268 zvěstuje kronika Vítkovců, že se zde nacházely stříbrné doly, které Sezema z Ústí nechtěl králi Přemyslu Otakaru I. vydat a raději je „pobořiti ráčil“.

V 16. století však bylo dolování stříbra obnoveno, jak vyplývá ze zprávy královského perkmistra. Pracovalo se zde dokonce na třech místech. Jedna ze štol prý byla zavalena vodou a proto kutání stříbra se zaměřilo na zbývající dvě štoly, které měly - na tu dobu - úctyhodnou hloubku: ca. 16 metrů (30 láter). Podle zpráv doručených císařovi Maxmilianovi do Vídně v letech 1549-1579, byla u Pintovky jedna ze štol prodloužena až na ca. 460 metrů (900 láter).

Z let 1592-1764 máme záznamy pouze kusé, což je symbolikou toho, že kutání ochablo na minimum. Stříbrná žíla se asi vyčerpala. Tak např. v roce 1767 pracovalo na Horkách a Pintovce všeho všudy, kromě šichtmistra a písaře, 11 lidí. V roce 1770 práce dokonce na několik desetiletí ustaly.

V roce 1832 bylo dolování opět obnoveno, ale pro velmi nízkou produktivitu v roce 1854 zastaveno. V roce 1857 nastupuje 10 horníků, aby obnovili pokusy hledat další stříbrné žíly. Pokusy jsou vesměs neúspěšné a tak v roce 1860 nacházíme na Horkách pouze 3 pracovníky. V témže roce jsou veškeré aktivity v dolech zastaveny, neboť šachty provalila voda a spodní části, kde by snad mohla být nějaká zbývající ložiska, byly beznadějně zaplaveny vodou. Veškeré pokusy, odčerpat vodu, selhaly…

Rudolf Cikhart k tomu dodává: "Spodina na Horkách obsahuje stříbronosný leštěnec olovnatý, červené a hnědé blejno (Sprödglaserz), též ryzí stříbro mechovité a vláskovité a něco rudku klencového v žilách křemene jež se táhnou v rule."

"Urbář táborský", ze 16. století, který se zmiňuje o dolování „zlata“ na Horkách a Pintovce, nebazíruje na přesných empirických důkazech a jeho záznamy jsou z větší části mystifikacemi. Je možné, že byly zlaté žily v těchto místech ve středověku hledány - zdá se to být i velice pravděpodobné, ale zlato se na Horkách ani v jeho okolí nikdy netěžilo.

Dnes jsou Horky součástí města Tábora a o tehdejších dolech se zde nezachovaly žádné památky. Ještě koncem 90. let (20. stol.) zde bydlel se svojí ženou Marií, Jan Nepomuk Nádherný z Borutína, než se přestěhoval na svůj zámek v Chotovinách u Tábora.

Přes vesnici vede Elektrická dráha Tábor - Bechyně z roku 1903.