Chramosty, část obce Dublovice

Chramosty je také název katastrálního území o rozloze 5,53 km2.

Jméno dostaly Chramosty pravděpodobně podle lesa a lesních stromů – chramosta - ten, kdo dělá hřmot, ale též chrust, chrastí, houští.

(Čeněk Habart -Sedlčansko,Sedlecko,Voticko – díl I.).

Chramosty jsou prastarou osadou a jmenovaly se dříve Chromosty

(Ottův slovník naučný, XII, 381 a Palackého „Popis království Českého“ 260.)

Od 14 století patřily sedlčanským pánům z Rožumberka, od roku 1580 Jakubu Krčínovi z Jelčan na Sedlčanech a po jeho smrti r. 1604 Polyxeně z Rožumberka, provdané za Zdeňka Vojtěcha z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici. Při panství chlumeckém zůstaly již trvale až do zrušení roboty.

Chramosty leží asi 3 kilometry západně od Dublovic a 1 kilometr jihozápadně od návrší Brdce (424 m n.m.), jehož jméno zřejmě připomíná, že se ve zdejších lesích kdysi pěstovalo brtnictví, čili včelařství.

Vede sem silnice z Dublovic v r. 1931 vystavěná. Na západ a jih se rozkládají chlumecké lesy, zabírající téměř polovinu katastrální výměry chramostské. V těch je blízko silnice mezi Třebnicemi a Svatým Janem jako ukryta samota čp. 28 Jezvinka patřící k Chramostům. Asi 300 m na západ od Jezvinky stojí v lese u silnice kaplička. Má ve výklenku mariánský obraz, nahoře širokou a okrouhlou římsu a na taškové stříšce železný křížek. Mezi Jezvinkou a Štilečkem teče k severu romantickým údolím potok Jezvinský okolo mlýna Mleče a Podlipí a spojuje se jihozápadně od Chramost s Brzinou.Na pravém břehu Brziny je mlýn U Hradilů a nedaleko další samota chramostská o 3 číslech - Mečkov. Býval tu původně statek, jež v dávných dobách založil zeman Meček. Ze statku později zřídila chlumecká vrchnost myslivnu. Od mlýna U Hradilů na sever je čtvrtá samota, patřící k Chramostům - Stehlíkův mlýn. Na pravém břehu Brziny bylo rozloženo 5 stavení, zvaných Samoty. Poslední částí Chramost byl domek ve skále na severním konci osady u lomu Ludv. Šaldy z Prahy.

Kaplička při cestě od Dublovic zvaná Trmalova je celá zděná, nahoře má prohnutou římsu, proti západní straně malou niku, která je prázdná, kryta je taškovou střechu s železným křížkem na vrcholu. Vpředu ve velkém zamřížovaném výklenku stojí dřevěná socha sv. Jana Nepomuckého. Udeří-li se kamenem do drnu u kapličky, ozve se dunivá rána, jako by pod kapličkou bylo nějaké sklepení, jeskyně, nebo nějaká větší dutina v zemi. Od kapličky je pěkný výhled na východ a na západ.

V těchto místech údajně měli ležení Švédové, když jejich vojska táhla na Vídeň. Píše se rok 1645. Maršál švédské armády Torstensson vede vojsko po porážce Dánska zpět na středoevropské válčiště a jeho cílem je Vídeň. Císařskou armádu převzal maršál Hatzfeld a jeho úsilím je zabránit Švédům přiblížit se k cíli. Švédové míří na jih, naráží na řeku Otavu, na jejímž druhém břehu stojí císařské oddíly. Řeku tak nelze překročit. Nevede se tomu ani v Písku, ani jinde podél celého toku řeky, každý břeh je kontrolován nepřátelskou armádou. Vojska se postupně přesunují východním směrem. Švédská armáda je ohrazena na území mezi Otavou a Vltavou. Torstensson hledá možnost jak proniknout za Vltavu. Přechází zamrzlou hladinu v místech dnešní Orlické přehrady přibližně u Klučenic– i s dělostřelectvem, které sehraje později důležitou roli v bitvě u Jankova. Švédové táhnou přes Krásnou Horu, Hrachov ,Chramosty a Sedlčany do Kosové Hory, a dále na Vrchotovy Janovice. U Jankova jim překříží cestu císařská vojska a 5.března 1645 se utkají v bitvě u Jankova.

( čerpáno z knihy Václava Šustra-Bitva u Jankova 1645, Votice 1994).

Lomy:

Na severním konci osady je lom Ludv. Šaldy z Prahy. Lámala se zde od r. 1885 tmavomodrá, středně zrnitá, velmi tvrdá a leštitelná žula. Kvádry z něj byly použity na mostech Jiráskově a Na Maninách v Praze, na schodiště Zemské banky a na sarkofágy v Paříži. Na západě je zatopený lom F. Hesa a na pozemku „v pahrbcích“ je další opuštěný lom Ant. Jarůška.

Kříž Janderův:

Stojí u cesty na východ od Chramost poblíž lomu. Je vysoký, celý žulový, nahoře ozdobený vytesaným srdcem. Tělo ukřižovaného Krista na něm již není. Na hořejším dílu podstavce je vysekán neumělým písmem tento nápis: “frac.(Franc) jandera-zakla-datel-toho-svateho-kříže-1857“. Na spodním podstavci je vytesán letopočet 1853.

Kaplička na návsi:

Na návsi vystavěli si osadníci roku 1868 úhlednou zvoničku - jak letopočet nad dveřmi na štítku ukazuje. Je zděná, má na jižní straně vchod, ozdobený po stranách z malby vyčnívajícími sloupky, nad ním polokruhové okénko s obloukovitou římsou. Na ostatních stranách ve výklencích, dřevěnou mřížkou uzavřených, sošky mariánské, sv. Jana, sv. Anny a Panny Marie. Tašková střecha podoby komolého jehlanu je nad římsou poněkud prohnutá a má dřevěnou věžičku s plechovou stříškou křížkem zakončenou a v ní zvonek – klekáníček. U zvoničky stojí na východní straně na žulovém podstavci litý železný kříž. Nápis kdysi pozlacený je nyní již nečitelný. Křížek tento prý před ohněm roku 1872 stával více k východu tam, kde je nyní zahrádka domku čp. 32.

V Chramostech je v r. 1930 kromě dvou mlynářů i řezník, hostinec s trafikou a smíšený obchod. Od roku 1912 je zde sbor dobrovolných hasičů. Od roku 1920 má obec knihovnu a od roku 1929 kroniku. Knihovníkem je Antonín Krameš a kronikářem Antonín Katič, který kroniku založil. Za zmínku stojí, že páni Novák a Pípota, když kopali trativod na Kopkově louce „Ve Vorli“, našli staré stříbrné peníze. Několik z nich je ve sbírkách muzea Sedlčany.

Kříž Bláhův:

Stojí na západní straně vsi na rozcestí ke mlýnu Hradilovu a Stehlíkovu. Je to pěkný vysoký kříž, celý ze žuly, zdobený nahoře rovnoramenným křížkem ve věnečku, uprostřed kalichem a dole s písmeny IHS a letopočtem 1868. Kříž dal postavit František Bláha, rolník z Chramost č.4 na památku své sestry Marie, která nedaleko odsud v lomu na hlínu byla zasypána ve svých 36 letech dne 10. července 1868 a zahynula.

(Čerpáno z knihy Čeňka Habarta – Sedlčansko, Sedlecko,Voticko (1941) díl III.a IV., dále z kroniky Chramost, psané Ant. Katičem)

Současnost:

Mezi vesnicemi Chramosty a Líchovy se nachází komplex pastvin, které nám ukazují krajinu Sedlčanska v době dávno minulé. Díky zachovalosti zdejší přírody zde rostou některé vzácnější rostliny – například sléz velkokvětý či česnek viničný. Z ptáků hnízdí v porostech trnek pěnice vlašská a slavík obecný, hojná je křepelka polní. Na písčitých stráních je běžné saranče modrokřídlá. Zjištěny byly dva druhy zlatohlávků.

( Přírodní zajímavosti Sedlčanska – Jiří Malíček, Šárka Hlaváčková, Marie Jalovecká, str. 87).

.