Čepí, Okres Pardubice

V dochovaných historických pramenech se Čepí poprvé vyskytuje roku 1375 v souvislosti s tehdejším držitelem vsi zemanem Ješkem z Čepí. Na počátku 16. století byla obec v držení Zdislava z Dobřenic, ale ten Čepí prodal roku 1543 společenství havířů z Kutné Hory. Jako majetek Kutné Hory zůstala obec až do roku 1694, kdy byla přikoupena ke komornímu pardubickému panství a od té doby sdílí s pardubickým panstvím stejné osudy. Název vsi prodělal složitý jazykový vývoj. V lidové etymologii existuje též název Čep. Vznik názvu lze nejpravděpodobněji odvodit od osobního jména Čáp a místní název vznikl jako Čápův .... (dvůr, les, pozemek), kde vesnice vznikla. Přivlastňovací příponou a hláskovým vývojem existoval potom jako Čiepí, z čehož vzniklo dalším jazykovým vývojem Čepí.

Obec vešla do dějin archeologie významným nálezem bronzového pokladu z doby lidu kultury slezskoplatěnické (9.-7. st.před.n.l.). Nález obsahoval dvě velké bronzové spony, 29 bronzových náramků (tzv. hřiven) a fragmenty bronzových ozdob. Nález byl učiněn roku 1881 při hloubkové orbě na palouku zvaném Olšina asi 1 km od obce směrem k Pardubicím, několik set metrů od pravé strany silnice. Další depot bronzů se na katastru Čepí objevil v listopadu roku 1884. Obsahoval asi 7 kruhových závitnic, několikrát stočený prsten a asi 4 fragmenty bronzových ozdob. Tento bronzový poklad pochází z doby kultury lužické (asi 12. - 9. století před naším letopočtem) a učiněn byl na někdejším pozemku pana Baera mezi obcemi Čepí, Rozhovicemi a Jezbořicemi, 300 metrů západně od silnice. Lze předpokládat, že někde v okolí bude pravěké sídliště někdy z té doby, zatím se jej nepodařilo objevit. Důležitou lokalitou je cihelna. V roce 1932 zde byl nalezen v hloubce asi 1 metr kostrový hrob s hliněnou nádobkou. Cihelna podala v minulosti též doklady výskytu diluviálních zvířat. V hloubce 7 metrů se našly dvě stoličky mamuta a na jiném místě v hloubce 9 metrů část parohu prehistorického jelena.

Obec Čepí vlastní od roku 2000 průmyslovou zónu - areál bývalé cihelny o rozloze 100 416 m2. Přestože se to jevilo jako velké sousto, velké starosti a velké množství peněz, rozhodlo zastupitelstvo v roce 2000 o odkoupení celého areálu. Na pořízení nemovitostí si obec vzala investiční úvěr ve výši 3,500.000 Kč, který bude splácet až do roku 2010. Hlavním důvodem tohoto finančně náročného kroku byla snaha oživit nevyužívanou plochu k podnikání, přilákat do obce nové investory, kteří by využili stávajících výrobních prostor k podnikání a tvorbě nových pracovních sil. Areál bývalé cihelny je klasickým příkladem "brownfields". Podle metodiky používané v Evropské unii se jedná o pozemky a nemovitosti uvnitř urbanizovaného území, které ztratily svoji funkci a využití, jsou delší dobu nevyužívané, opuštěné, často zdevastované. Tyto nemovitosti ekonomicky a fyzicky deprimují své okolí. Přilákání nových investorů nebylo a není jediným cílem. Souběžně s naplňováním kapacity průmyslové zóny pokračují stavební práce, především výstavba inženýrských sítí. Díky dotaci z rozpočtu Pardubického kraje se podařilo v roce 2006 vybudovat nové rozvody plynu, vodovodu a splaškové kanalizace. Ve schváleném územním plánu obce z roku 1997 se počítá s dalšími opatřeními, které mají eliminovat negativní vlivy výrobní zóny. Jedná se o vytvoření pásu veřejné a doprovodné zeleně mezi výrobní a stávající obytnou zónou a silniční obchvat obce. Protihlukový val mezi výrobní a obytnou byl vybudován v roce 2007.