Pořín, část obce Dolní Hořice

Název vsi je pravděpodobně odvozen od osobního jména Póra a vyjadřoval, že zde byl Pórův dvůr. Lze předpokládat, že tato oblast byla obydlena ještě před 13. stoletím, kdy probíhala vesnická kolonizace. První zmínka o vesnici je z roku 1354, kdy si bratři, páni z Hradce, rozdělili dědictví. Mezi statky pana Jindřicha se uvádí i Pořín. Jak zaznamenal prof. August Sedláček, cela oblast ve 14. století náležela pánům z Jindřichova Hradce. Z dalšího období o Poříně nic nevíme. Zřejmě to zapříčinil požár v roce 1541, kdy na Pražském hradě shořela valná část zemských desk.

Pořín v 16. století patřil Peru Smrčkovi. Jeho statky ale po Bílé hoře propadly královské komoře a byly prodány různým majitelům. Hlubokou ránu oblasti zasadila třicetiletá válka, po jejím skončení hospodářský život ještě dlouho skomíral. Berní rula dokládá, jaký stav byl v Poříně v roce 1654: 4 osedlé usedlosti, 1 rolník nově osedlý, 14 rolníků pohořelých, 10 pustých gruntů. O třicet let později bylo v Poříně ještě 7 pustých gruntů. Opuštěnou půdu si přisvojovala vrchnost a podle tehdejší řádu na ní museli sedláci robotovat. Podle záznamů z druhé poloviny 18. století pořínští robotovali tři dny v týdnu.

V roce 1760 panství koupil Leopold Kolovrat Krakovský a připojil je ke Hrobům. Územní i farní příslušnost k této vsi pak trvala dlouhou dobu. Významným kulturním počinem bylo založení kostelů a škol. V Poříně je kostel datován rokem 1719 a archivní materiály dokládají založení školy v roce 1854. Přínosem pro celou oblast byla výstavba železniční tratě Tábor - Horní Cerekev.

Představu o historickém významu obce ilustruje 574 občanů při sčítání obyvatel v roce 1861. Tento stav byl víceméně stabilizován až do roku 1930, kdy dochází k menšímu asi 8% úbytku obyvatel. Odliv obyvatel vyvrcholil v šedesátých letech, kdy se počet trvale hlášených obyvatel za deset let zmenšil asi o 23 procent. Úbytek obyvatel se nezastavil ani v následných desetiletích. V roce 1999 bylo v Poříně trvale hlášeno 108 obyvatel.