Zábřeh, část obce Ostrava

Písemné záznamy uvádějí ves Zábřeh poprvé v roce 1288. Po řadě majitelů v prvních staletích existence přešel v roce 1652 do majetku olomoucké kapituly a s některými dalšími sousedními obcemi zůstal - v rámci petřvaldského panství - v jejím držení až do zrušení patrimoniálního zřízení v roce 1848. Na katastru zemědělské vesnice bylo též několik rybníků. Na vývoj obce měly vliv nejen železárny v blízkých Vítkovicích, ale také továrna na lepenku založená v roce 1886, dále cementárna a hlavně chemické závody Julia Rutgerse, které zpracovávaly vedlejší produkty vznikající při výrobě koksu. Od konce 19. století zde fungovala také cihelna; krom kvalitních cihlářských hlín se zde těžily i slévárenské písky. Průmyslový rozvoj ale vyvolal také změny demografické a sídelní. Ve třicátých letech dvacátého století byl vilovou čtvrtí Moravské Ostravy (zejména místní lokalita Zábřeh-Družstvo). Nemocnice zde byla postavena v roce 1912, Zábřeh byl připojen k Moravské Ostravě v roce 1924. Obec byla během druhé světové války osvobozena Rudou armádou dne 30. dubna 1945. Mezi nejvýznamnější historické stavby patří Kostel Navštívení Panny Marie a Zábřežský zámek.

Vítkovické železárny (resp. Vítkovické horní a hutní těžířstvo, jak zněl celý název) se za dobu své existence vypracovaly v jeden z největších průmyslových podniků v zemi. Ve své rozsáhlé vnitropodnikové dopravě provozovaly velkou síť vleček. V roce 1912 začaly stavět "mimo" svůj závod i další z drah, která měla spojit vlastní závody s pískovými doly v Zábřehu, kde se těžil slévárenský písek, potřebný pro činnost železáren. Vzhledem k tomu, že dráha vedla po veřejné komunikaci, byla žádost o koncesi podána jako na veřejnou dráhu pro dopravu nákladů a osob, s parním provozem a normálním rozchodem. Provoz na této 3100 metrů dlouhé dráze byl zahájen 3.července 1913. Dráha vedla od ředitelství Vítkovických železáren přes Zábřeh k pískovým dolům. Pro provoz bylo z vnitrozávodových vleček vyhrazeno 6 třínápravových lokomotiv, zakoupeny byly tři lehké osobní vozy. Zpočátku jezdil na dráze třínápravový parní vůz soustavy Komárek, který sem byl předisponován z železniční vlečky Svinov - Vítkovice, ten se ale neosvědčil, tudíž byl vrácen tam, odkud přišel. O dva roky později byl zakoupen jiný, dvounápravový parní motorový vůz, který se již plně osvědčil a na dráze vhodně doplňoval vlaky s parními lokomotivami (které hlavně dopravovaly těžké nákladní vlaky z pískem). V této podobě přežil provoz válku a celá dvacátá léta, od roku 1925 se na dnešním Mírovém náměstí křížil z tramvajemi Moravsko-ostravské místní dráhy, od roku 1929 bylo stejné křížení i poblíž stanice Zahrádky. V roce 1930 byla do provozu dána nová trať ze Zábřeha do Hrabůvky. Původ této dráhy se datuje už od roku 1912, kdy získal místní podnikatel Palkovský koncesi na stavbu tratě s parním pohonem mezi Mariánskými Horami a Brušperkem. Jeho pokus získat kapitál však ztroskotal, a proto byla koncese převedena na vítkovické železárny. Ty ze stavbou velmi otálely, až roku 1928 došlo k zahájení stavby, 2100 metrů dlouhá trať byla otevřena 5.10.1930. Pro provoz byly i zde vyčleněny některé lokomotivy závodní dráhy, na dráhu byl znovu předisponován třínápravový parní vůz Komárek, který se zde osvědčil. Dráha byla výhradním majetkem Vítkovických železnáren, název Místní dráha Mariánské Hory - Brušperk se používal do roku 1953 (dráha přitom nevedla nikdy ani do Mariánských Hor, natož do Brušperka). Roku 1932, v době vrcholící krize byl zastaven osobní provoz mezi Zábřehem a mezi pískovými doly, po protestech byl po několika měsících obnoven. Majitel obou drah se snažil zlevnit dopravu, proto bylo v roce 1933 rozhodnuto o elektrizaci dráhy, která byla dokončena 30.dubna 1935. Za použití elektrické výzbroje zakoupené u ČKD bylo postaveno vlastní stavbou pět nových elektrických motorových vozů, vlečné vozy byly upraveny z původních vlečných vozů parní dráhy. Dnem zahájení provozu byly linky i označeny, linka do Pískových dolů jako Z, linka do Hrabové jako H. Nákladní provoz zůstal v parní trakci i nadále.